Jen tak...

(13:26) Jirka: brej den
(13:26) BlackHafanek: děkujeme
(13:26) Jirka: za kolik?
(13:26) BlackHafanek: přesně tak bych to udělal
(13:26) Jirka: na tři sety?
(13:27) BlackHafanek: no tak trochu

Je prostě hezky, no :)

Sladkosti

To jsem takhle dostal chuť na něco sladkýho a přemejšlel, co ulovit, a vzpomněl jsem si na trh v Barceloně. Byli jsme tam letos v červenci, a byl to docela fajn zážitek - trh, na kterym maj UPLNĚ VŠECKO! To by byl asi solidní ráj pro mojí babičku - ale asi by to chtělo větší auto a platinovou kreditku :) Jinak obrázek pro ty, ktrý rádi sladkosti, a taky pro ty, co rádi barvičky :) 

Breyyyle

Jaaako ten kokotek teďka vypadám, ale už aspoň můžu koukat na hvězdičky v noci ... :) Btw. znáte básničku od Puškina - Optický Klam? :) 

 

Novej pokoj

Mnoo tak je to tu - po 3 dnech čistý práce je muj pokojík hotovej ... Nedopadlo to tak, jak sem čekal (hrozně), takže supr - nakonec výsledek posuďte sami :) 

Večerní Praha

Když jsem dneska v noci domaloval svuj pokoj, seděl jsem na matraci v obýváku, a přepadla mě podivnej soubor vzpomínek - co bylo, co bude ... a mezi nima byla i vzpomínka, která se váže právě k týhle fotečce. Bylo to v létě, když tu byla Klárka. Udělali jsme si filmovej večer na Andělu, a mezi filmama byla asi dvouhodinová pauza. Přemejšleli jsme, co budem o přestávce dělat, a padl návrh na Petřín. Klárka na Petříně ještě nebyla, a tak nevěděla, do čeho jde. Nahoru se jelo lanovkou, což bylo ok. Pak jsme se trošku prošli, a po několikaminutovym přemlouvání jsme se vydali směr rozhledna. Po dalších pár minutách jsme se dostali nahoru (za Klářinýho strašlivýho nadávání:). Prohlídli si Prahu, a šli zase zpátky. Cestou do kina se stmívalo, a když jsme se zastavili na kafe v jedný restauračce, vyfotil jsem v průhledu mezi stromama tohle - mam rád noční Prahu. Praha je totiž město snů a záhad :) ;)

A je to tady

A je to tu - no ty vole, to je docela průser :S Snad se ta barva změní - tohle by mě asi zabilo po pár dnech........ kuwa... :-S To je teda taková pre-beta relase mýho novýho roomu. Ale až bude showtime, dám vědět. :)

Btw. snad to bude lepší, no...

Přestavba pokoje

Dneska ráno začla přestavba mýho pokoje - hlavně vymalování ... a tak tohle jsou poslední fotky pokoje před tim, než se začlo vůbec něco dělat - sbohem muj kutlochu!! :(

Můůj čipešek :)

26. říjen se blíží - má přiject zase po dlouhý době Klára. Už se hafo moc těšim, pže už to je zase čtvrt roku, co jsme se neviděli - až s podivem, jak dlouho jsme a nejsme spolu - od Velikonoc a viděli se za tu dobu 3x - normálně bych si na ní už asi ani nepamatoval za 2 měsíce, ale halt jsme si nějak padli do vočka :) Nezávisle na jejím příjezdu, ale trošičku přitlačením na pilu, aby se to stihlo udělat, jsem se pustil do přebudování mojeho pokoje. Oranžová na zdi (cedulka řiká broskev - bude pokoj plnej peach po stěnách ;) ), modrej zátěžovej (ale měkkoučkej) koberec na zemi a v neposlední řadě taky čekám, až mi domu dovezou veeeeelkou postel, o který muj učitel na angličtinu prohlásil cosi ve smyslu "Hahaa, three girls, huh?" :) Každopádně se těšim - vono je fajn spát na rozkládacim gauči se supr lamelovym roštem, ale pořád je to jenom gauč, kterej neni halt stavěnej na cirkusový čísla, popř na moje opilý kamarády. ... joo to takle jednou, když sme ... eeh nic :) 

Zima vs. Jaro

Léto zkončilo, a já nevim, na co se těšit dál - jestli na zimu, kdy pojedu na snowboard, nebo na jaro, kdy mi nebude taková kosa. Vono totiž je sice fajn vrhnout se ze svahu dolu na sněžný desce, nemysle na nic jinýho, než že se vlek zase blíží ukrutnou rychlostí, ale když je u toho taková kosa, že mrzne neoprenová maska napuštěná párou od pusy, neni to zase takovej šlágr, jak by se na první pohled zdálo. A na jaře, je sice zase konečně teplo, a já můžu ťapkat po Praze v kraťasech, ale každou chvíli se to vystřídá s neoslabující zimou. Ta fotka tady vpravo je od mojí babičky, která to vyfotila koncem května ... Teď mě tak napadá -

Byl pozdní večer – první máj
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

Chvílema si myslim, že chápu, co tim ten frajer myslel. Sice je to smutná báseň, ale rozhodně první verše smutný nejsou. Někdy mě dostane, jak je nějaký "obyčejný" místo krásný - stačí se zastavit, a podívat se. Obdivuju lidi, který dokážou bejt pořád v klidu, jak "Bojovník Tai Chi", a dokážou si všímat i nejmenších detailů. Já jsem nervák, potřebuju všechno hned a teď, a hlavně rychle, a detailů si nevšimnu. - Je co cvičit :)