Nový Prostor

Žiju v Praze asi 10 let a každý den je někde vidět nějaký houmles, co chrápe na lavičce a smrdí po celé zastávce. Prostě někdo peníze, má, někdo ne. Někdo má alespoň snahu! Ani nevím, jak dlouho se prodává časopis Nový Prostor, ale já osobně jsem si ho koupil poprvé někdy na začátku července od jednoho takovýho praštěně vypadajícího pána na Kobylisích. Jeho vzhled vypovídal ledacos o jeho životní úrovni, ale stál tam, měl brašnu plnou NP a smál se na lidi. Proběhl jsem kolem něj, jako tradičně, velkou rychlostí, v duchu dobíhání autobusu, ale cestou ve mě něco hrklo a řekl jsem si, že bych mu chtěl udělat radost a ten časopis si koupit..."Tak zejtra, teď chci domu..." ale autobus mi ujel a já se vydal zpátky podchodem k prodejci. Nechal jsem mu 50 a on mi s rozzářenou tváří přál celé hezké léto a tak vůbec, měl prostě radost. Podruhé jsem si koupil NP ani jsem vlastně nechtěl, ale na Muzeu v metru přiběhla cikánka s posledním kouskem. Bylo to už nějak k večeru a já ani nepřemýšlel, jestli stojí na svém místě a má průkazku (měla něco pověšeného na visačce, ale nevím co...), a poslední kousek jsem si vzal... Nebyla tak veselá, jako pán minule, ale jestli ten poslední kousek prodávala třeba 3 hodiny, tak se vůbec nedivím... No a dneska jsem si koupil NP potřetí. Tenhle případ byl vlastně důvod dalšího přízpěvku sem, na blog, protože mě to nějak vzalo u srdce. Na I.P. Pavlova stává před eskalátory takový malý cikán, černý jako bota, asi přes čtyřicítku. Poslední týden natírám u strýce ve firmě prkna jako brigádu a domů jezdím právě přes IPák. Už včera jsem si ho všiml, ale šel jsem s mámou a nechal ho být, ale dneska jsem měl nějakou dobrou náladu... Poslouchal jsem něco mezi jazzem a raggae a tak nevšímavě šel davem. Když jsem ho tam viděl dneska, říkal jsem si, že vypadá vážně hnusně, ale když jsem přišel blíž, necítil jsem svoje krapet rasistické pnutí, ale ten člověk vypadal tak nějak smutně, nepamatuju si přesně jak vypadal, ale ty zapadlé oči mě tak nějak přitáhly. Zastavil jsem se, on zbystřil a otočil se ke mě a už děkoval, že se NP prodá jako šafránu (nikde jsem šafrán prodávat neviděl, tak je to asi málo :) ). Vrátil mi na dvoustovku, v peněžence měl poslední stovku a v kapse nějaké kováky, asi 200 bylo tak nějak kolik měl u sebe... a zase děkoval a zanechal ve mě pocit, že bych mu nejraděj dal celou výplatu. Tak jsem aslespoň zavolal mámě, ať si cestou koupí taky jeden u týhle podivný figurky, ať má zase radost.. :) Oceňuji na prodejcích NP snahu a vytrvalost, stát někde celý den a koukat na lidi v jeanech za 5000 a při tom vědět, že potřebuje prodat alespoň 20 kousků NP denně, aby to za to stálo. Proto muj vzkaz zní:

Lidi neřikejte si, že třeba zejtra koupíte NP, kupujte si ho kdykoliv, když máte takový to divný pnutí něco udělat... Ty lidi se snažej v práci stejně jako vy...