Sexe

Písnička Sexe od člověka jménem Damien Saez se přede mnou schovávala asi 7 let naprosto nekontinuálního a necílenýho hledání. Poprvé (a do dneška naposled) jsem jí slyšel ve filmu Femme Fatale z roku 2002 (Rebecca Romijin a Antonio Banderas), kdy na ní hlavní hrdinka předvedla dost dobrej striptýz. Jednak bych docela rád doporučil tenhle film, ale hlavně se s váma chci podělit o tu písničku.

Na YouTube jsem našel několik verzí, se sestřihem ze striptýzu z toho filmu, dokonce v jedný verzi nějakej fanda z toho filmu vystříhal Banderase, aby mu nepřekážel u onanování, a potom originál video verzi. Takže...

Originál video verze

Verze bez tý uječený pani co tam do toho povídá - tuhle verzi bych asi doporučil jen na poslech

Kousek filmu (ať víte, proč jsem si jí zapamatoval :-))

Protože neumim mluvit v žabojednym jazyce, chtěl bych takhle poprosit i někoho, kdo rozumí nepochybně vznešený a krásný francoužštině , aby mi pověděl, co se tam zpívá...protože můžu jen hádat podle názvu :-)

Pravda o Liborovi č.1

Napadlo mě, že pokud čtete (je jedno jak moc pravidelně, stačí o něco míň pravidelně, než já sem píšu...) tenhle blog, asi vás zajímám jako člověk jestli ne, tak vyšumte, vy psí čurochlupové. Rozhodl jsem se, že vám řeknu blíže neurčenej počet "pravd" o mě. A začal bych hnedka jednou ...neobvyklou - nicméně věřim, že se mezi těma ostatníma časem schová :-) Takže začínáme:

Když si nestříhám nehty, začne mě bolet v krku. Když mám angínu a ostříhám si nehty, do dvou dnů je nemoc pryč. Je to tak. Takže nehty si stříhám hlavně z toho důvodu, abych byl zdravej.

Dárek

Dostal jsem tuhle malý dárek,

a já se divil, že to není párek.

Byla to malá čokoláda,

od jedné dívky, pro jejího kamaráda.

To že ta dívka s někým spletla si mě,

mi vůbec nevadí, jen jsem koukal divně...

Starbucks, pátek 14.8. :-)

Před deštěm

Mám rád tu náladu těsně před deštěm. Všechno jako by tušilo, že se chystá něco velkého - lidi ztichnou, auta nevrčí, je většinou teplo ale fouká vítr... Je zvláštní tma a světlo zároveň. Je to jako když jste potopení pod vodou a už už vám dochází vzduch. Rychle se vynořujete a pak přijde velká vlna a silný nádech, jakoby v poslední chviličce. A všimli jste si, jak je všechno v tom tichu tak nějak víc slyšet? Stačí myšlenka místo slov, žádné úsilí, aby se něco stalo, cítíte zvláštní elektrizování, ale zároveň jste v jakési bublině a daleko od všeho.

Je to zvláštní směs hypnotizujících pocitů, úleva po horkém dni ...

Malíř

Jsem malíř a moje plátno je tvý tělo.
Jseš hodně krásná, ale něco by to chtělo.
Namaluju úsměv na tvý tváři, ať temnou nocí září,
To je to, co to chtělo.
Jseš krásná, až se mi z toho potí čelo.
Ale jsem malíř, a moje plátno je tvý tělo.
Odlož si šaty, chci si tě prohlídnout...
Dívám se na tebe, prohlížím si tě kousek po kousku.
Zářící oči, úsměv, plný rty, krásný tělo...co by to...ještě chtělo?
Jseš skoro dokonalá, už jen jedna věc ti chybí...
...já vedle tebe... Tvůj Libíí

Pokec s myšlenkou :))

Tak pojďte vy nezbedný myšlenky, pojďte si ke mě sednout na klávesnici a lehce se otlačte do mihotajícího se světla displeje. Vím, že tam jste, tak se přestaňte schovávat. Vy vždycky přijdete, když se mi to nejmíň hodí, ale když mam čas a chci něco napsat, tak je ticho po pěšině!

Ale notak si nestěžuj, my jsme pořád u tebe, vždyť víš, že nejdeme nikdy dál. Ale už je pozdě, měl bys jít spát, protože i my jsme už dnes unavené. Jen si lehni do postele, zavři oči a my ti povíme něco pěknýho na dobrou noc, co ty na to?

To já znám, ty vaše triky! Ty přijdeš sama povídat, a támhleta se za chviličku přidá. Neuplyne ani chvilička a mam tu celou myšlenkovou drbárnu, to teda ne...

No a co že si rády povídáme spolu? Ty taky nejseš rád sám, nebo se snad pletu? 

Nepleteš, milá myšlenko, jen bych dneska asi měl jít dřív spát, protože zejtra bude zase pěknej den. Nejradši bych se sebral a jel někam na vejlet. Třeba na nějaký slavnosti a kouknul se na divadlo. Hele umíte v noci fungovat beze mě? Jukněte pls na net a něco mi zjistěte, ju?

Néé, tak to nefunguje, my jsme vzhůru jen když jseš vzhůru ty. 

To jsou teda myšlenky pěkně na prd a akorát zdržujou...jdu spát, ať jsou čilý a můžou zdržovat celej den.

I Do Not Love You Except Because I Love You

I Do Not Love You Except Because I Love You - Pablo Neruda

I do not love you except because I love you; I go from loving to not loving you, From waiting to not waiting for you My heart moves from cold to fire. I love you only because it's you the one I love; I hate you deeply, and hating you Bend to you, and the measure of my changing love for you Is that I do not see you but love you blindly. Maybe January light will consume My heart with its cruel Ray, stealing my key to true calm. In this part of the story I am the one who Dies, the only one, and I will die of love because I love you, Because I love you, Love, in fire and blood.

Když myslíš...

Když učit se mám v čase, kdy měsíc už dávno vstoupil na nebe,

moje hlava se neubrání a myšlenky padnou znovu na tebe.

Jen tak si sám sobě promítám, jaký by byl život s tebou,

když ležíš vedle, jak laskám tě a zahrnuji něhou.

Měsíc se na mě usmívá, nic neříká,

ani nevím, jestli slyší, jak moje srdce naříká.

Má mysl se zaobírá tím, jak jsem ztratil milovaného člověka,

jen nehnutě a bez mrknutí oka sedím, slza pomalu odtéká.

Srdce stále tepe, i když mám v něm díru,

těch děr je v něm hodně, každá má jinou míru.

Krev v žilách plyne pomalu, nevím jakým směrem k cíli,

asi v ní neni vzduchu dost, na pohnutí nemám síly.

Pak ale řeknu si: "Tak ale, dyk je to už dávno pryč,

vzchop se, nech jí bejt, fňukání je jenom nudný kýč...!"

Zkusím to, zvednu se, smažu jí, už je pryč!

Myslím že v pohodě jsem, měsíc vyjde... a vono nič... 

=o) ... co bylo bylo, nevim co bude, já tady budu a třeba to pude ... (o=

Fly away

Sitting in a park, thinking about stuff,

why people are dumb and why life can be so rough,

you might try to fly away, like a little dove.

You could see things from a different level, you could see it clear,

you could see the connections, you could better hear,

if you could just fly away, completely leave the fear.

But you can not just fly away, you have to stay on a ground,

you can give it a little more time, wait for it to come around.

And that's the thing I am doing, giving it a little time,

because time is yours and it's free, you didn't have to spend a dime.

So relax, get a drink, put in it a piece of lime,

sit back, leave the problems... just take your precious time ... ;-)

Kousek umění

Včera jsem si koupil svůj první kousek umění,

ještě ho nemám doma, ale na tom faktu se nic nezmění...

Chtít co nemáš ...

Asi je normální, že lidi chtěj, co nemaj. Setkávám se s tim všude možně, jak u sebe, tak u ostatních. Postupně si tak nějak uvědomuju, že důležitý je chtít, co máš. Když to máš, chtít to bez výhrad, protože ani lidi, ani věci se nezměněj. 

Moje chyba je, že do věcí pořád rejpu - vim o tom. A postupně se učim to i nedělat. Snažil jsem se změnit moc věcí najednou a jak mi to dopadlo - na kosočtverec. Řešit jen věci, co můžu ovlivnit - to je podle knížky, co zrovna čtu, ten jedinej správnej postup k dosažení úspěchu. Jak využít těch 25000 myšlenek, co proběhnou denně lidskou hlavou k dosažení nějakýho cíle je určitě užitečný se naučit. A já se to naučim ... cajk :) 

Teka je jedinej problém ten, že asi tak 70% myšlenek jde na špatnej cíl - ale zkuste zastavit řeku ... :)

JO! A btw. viděl jsem v Praze stádo muflonů - jen tak jako kdyby to někoho zajímalo :) Ve 3 ráno u Krčský nemocnice...

Nemůžu spát ...

Už je to zase nějakou dobu, co jsem tu byl. Stalo se toho hodně. To, co jsem plánoval i to, co ne. Jestli to bylo dobře, nebo špatně, to říct nemůžu, ale jestli mam uplatnit školou donuceně nabytý vědomosti, jedinou jistotou je trvalá změna a nikdo neví, jestli to všechno pujde nahoru, nebo dolu ...

Poslední dobou mam nějaký rozhozený spaní. Čučim jako sůva z nudlí do 6ti do rána, pak spim do 12ti, pak padnu na pusu v 5, vzbudim se večer a znova stejně. Asi to je tím, že je zkouškový období a v noci se mi učí líp - jedna dvě konvice kouzelnýho čaje a jedem ... vůbec je to takový únavný letos. Zkoušky jako by neubejvaly a úspěchy na sebe nechaly hrozně dlouho čekat. Beznadějný čekání před kanceláří zkoušejícího do 6ti do večera je vážně mocnej rozhazovač hlavy i na mě, a to jsem maturoval v pohodě s úsměvem, v jeanech, teniskách a růžový košili s kytkama ...

Takhle v noci je každej vydanej napospas jeho vlastním myšlenkám. Co bylo, co bude, co by mohlo bejt ... ale občas zapomínám na to, co je teď. Ani nevim, jestli stojim tomu obrazu moc blízko, nebo moc daleko, ale často tomu nerozumim. Jedno ale vim - vážně je lepší nechat to bejt, ono to dopadne nejlíp, jak může. Je to vždycky souboj mě samotnýho proti sobě, protože jsem poslední dobou největší netrpělivec a neposeda.

Je to snad nejvíc neuspořádanej příspěvek, co tu na blogu mam - vypovídá o rozházenosti puclíků v mojí hlavě na úrovni strouhanky. Potřeboval bych někam vypadnout. Na chvíli. Na hory. Nechat se vytáhnout na kopec, pustit si muziku, kouknout dolu a krásně se sklouznout... Večer si dát vínko v bazéně s výhledem na hvězdy a nad ničim nepřemejšlet.

Ale jo, změna je fajn. Bude to dobrý - zejtra zase bude svítit sluníčko ...