úterý, května 19, 2009

Pokec s myšlenkou :))

Tak pojďte vy nezbedný myšlenky, pojďte si ke mě sednout na klávesnici a lehce se otlačte do mihotajícího se světla displeje. Vím, že tam jste, tak se přestaňte schovávat. Vy vždycky přijdete, když se mi to nejmíň hodí, ale když mam čas a chci něco napsat, tak je ticho po pěšině!

Ale notak si nestěžuj, my jsme pořád u tebe, vždyť víš, že nejdeme nikdy dál. Ale už je pozdě, měl bys jít spát, protože i my jsme už dnes unavené. Jen si lehni do postele, zavři oči a my ti povíme něco pěknýho na dobrou noc, co ty na to?

To já znám, ty vaše triky! Ty přijdeš sama povídat, a támhleta se za chviličku přidá. Neuplyne ani chvilička a mam tu celou myšlenkovou drbárnu, to teda ne...

No a co že si rády povídáme spolu? Ty taky nejseš rád sám, nebo se snad pletu? 

Nepleteš, milá myšlenko, jen bych dneska asi měl jít dřív spát, protože zejtra bude zase pěknej den. Nejradši bych se sebral a jel někam na vejlet. Třeba na nějaký slavnosti a kouknul se na divadlo. Hele umíte v noci fungovat beze mě? Jukněte pls na net a něco mi zjistěte, ju?

Néé, tak to nefunguje, my jsme vzhůru jen když jseš vzhůru ty. 

To jsou teda myšlenky pěkně na prd a akorát zdržujou...jdu spát, ať jsou čilý a můžou zdržovat celej den.

středa, května 06, 2009

I Do Not Love You Except Because I Love You

I Do Not Love You Except Because I Love You - Pablo Neruda
 
 I do not love you except because I love you;
I go from loving to not loving you,
From waiting to not waiting for you
My heart moves from cold to fire.

I love you only because it's you the one I love;
I hate you deeply, and hating you
Bend to you, and the measure of my changing love for you
Is that I do not see you but love you blindly.

Maybe January light will consume
My heart with its cruel
Ray, stealing my key to true calm.

In this part of the story I am the one who
Dies, the only one, and I will die of love because I love you,
Because I love you, Love, in fire and blood.

Když myslíš...



Když učit se mám v čase, kdy měsíc už dávno vstoupil na nebe,
moje hlava se neubrání a myšlenky padnou znovu na tebe.
Jen tak si sám sobě promítám, jaký by byl život s tebou,
když ležíš vedle, jak laskám tě a zahrnuji něhou.

Měsíc se na mě usmívá, nic neříká,
ani nevím, jestli slyší, jak moje srdce naříká.
Má mysl se zaobírá tím, jak jsem ztratil milovaného člověka,
jen nehnutě a bez mrknutí oka sedím, slza pomalu odtéká.

Srdce stále tepe, i když mám v něm díru,
těch děr je v něm hodně, každá má jinou míru.
Krev v žilách plyne pomalu, nevím jakým směrem k cíli,
asi v ní neni vzduchu dost, na pohnutí nemám síly.

Pak ale řeknu si: "Tak ale, dyk je to už dávno pryč,
vzchop se, nech jí bejt, fňukání je jenom nudný kýč...!"
Zkusím to, zvednu se, smažu jí, už je pryč!
Myslím že v pohodě jsem, měsíc vyjde... a vono nič... 

=o) ... co bylo bylo, nevim co bude, já tady budu a třeba to pude ... (o=