Pravda o Liborovi č.1

Napadlo mě, že pokud čtete (je jedno jak moc pravidelně, stačí o něco míň pravidelně, než já sem píšu...) tenhle blog, asi vás zajímám jako člověk jestli ne, tak vyšumte, vy psí čurochlupové. Rozhodl jsem se, že vám řeknu blíže neurčenej počet "pravd" o mě. A začal bych hnedka jednou ...neobvyklou - nicméně věřim, že se mezi těma ostatníma časem schová :-) Takže začínáme:

Když si nestříhám nehty, začne mě bolet v krku. Když mám angínu a ostříhám si nehty, do dvou dnů je nemoc pryč. Je to tak. Takže nehty si stříhám hlavně z toho důvodu, abych byl zdravej.

Dárek

Dostal jsem tuhle malý dárek,

a já se divil, že to není párek.

Byla to malá čokoláda,

od jedné dívky, pro jejího kamaráda.

To že ta dívka s někým spletla si mě,

mi vůbec nevadí, jen jsem koukal divně...

Starbucks, pátek 14.8. :-)

Před deštěm

Mám rád tu náladu těsně před deštěm. Všechno jako by tušilo, že se chystá něco velkého - lidi ztichnou, auta nevrčí, je většinou teplo ale fouká vítr... Je zvláštní tma a světlo zároveň. Je to jako když jste potopení pod vodou a už už vám dochází vzduch. Rychle se vynořujete a pak přijde velká vlna a silný nádech, jakoby v poslední chviličce. A všimli jste si, jak je všechno v tom tichu tak nějak víc slyšet? Stačí myšlenka místo slov, žádné úsilí, aby se něco stalo, cítíte zvláštní elektrizování, ale zároveň jste v jakési bublině a daleko od všeho.

Je to zvláštní směs hypnotizujících pocitů, úleva po horkém dni ...